Jméno: Bajka
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): David Hampl
V současné době považujeme bajku především za literární žánr literatury pro děti a mládež. Většinou se jedná o krátký veršovaný či prozaický příběh, ve kterém zvířata, rostliny či věci jednají jako lidé a v jeho závěru se nachází určité poučení. Mnoho století ale byla útvarem určeným pro dospělé.
Základní znaky bajky
Bajka je jedním z nejstarších literárních žánrů, poprvé se s ní setkáváme již v antickém Řecku. Za jejího tvůrce je považován Ezop. Její podstatou je alegorie, jinotajný příběh, ve kterém zvířata, rostliny i věci jednají jako lidé. Kromě alegorie je tak jejím druhým základním znakem personifikace neboli zosobnění. V jejím závěru se pak nachází obecně platné mravní ponaučení nebo zkušenost. Jako svébytný literární žánr má mnoho funkcí. Jako nejdůležitější se ukazuje především funkce didaktická, kdy názorným způsobem předkládá mravní naučení a životní hodnoty, ukazuje, jaká pravidla by měla platit v určitých životních situacích. Kromě funkce didaktické ale může mít rovněž funkci politickou, neboť prostřednictvím svého obsahu působí na společnost jako celek, prostřednictvím alegorie nastavuje společnosti určité kritické zrcadlo. V neposlední řadě může mít i do určité míry funkci poetickou, neboť často obsahuje zábavný prvek, který je spojem především s antropomorfizovanými zvířaty, která jsou nositeli určitých lidských vlastností, charakterů či společenského postavení, jako například silný lev, vychytralá liška či zbabělý zajíc. Z hlediska formy je často založena na přímé řeči a dialogu, z hlediska svého rozsahu se setkáváme s texty velmi krátkými, například u Ezopa, ale i poměrně rozsáhlými, například u La Fontaina.
Nejznámější autoři bajek ve světové i české literatuře
V antice byl bezesporu nejznámější autorem bajek Ezop, kterému se připisuje soubor bajek uspořádaný za Hadriána. Důležitým tématem jeho skladeb bylo otroctví. Jeho texty pak byly zpracovány v různých podobách a položily základ evropské bajkářské tradici. K dalšímu velkému rozvoji bajky došlo v sedmnáctém století, kdy byl jejím významným představitelem francouzský básník a prozaik Jean de La Fontaine. Jeho dílo je velmi rozsáhlé, a kromě vlastních námětů v jeho textech nalezneme i náměty ezopské. La Fontaine kladl důraz na příběh a zábavnost, což byla také jeden z důvodů velké oblíbenosti jeho textů. Nejčastějšími tématy byly především nejrůznější špatné lidské vlastnosti, jako například nespravedlnost, lstivost, pokrytectví či domýšlivost.
Na přelomu osmnáctého a devatenáctého století byl významným autorem tohoto literárního žánru také ruský spisovatel Ivan Krylov, kterému alegorie umožňovala kritizovat soudobou společnost i politickou situaci. V české literatuře se bajce zajímavým způsobem věnoval Karel Čapek či Miloš Macourek, pro kterého byla antropomorfizovaná zvířata často prostředkem k vyvolání absurdity, například zebra si kupuje pruhovaná trička, žirafa dostane pětku z tělocviku, protože neumí udělat kotrmelec a podobně.
